Diakonický odbor západočeského seniorátu ČCE

Činnost Poradního odboru byla po delší době neexistence obnovena po konventu v roce 2007, při němž byl pověřen jeho vedením Karel Šimr. Díky okamžité nabídce spolupráce od dalších farářských kolegů, členů sborů i ředitelů středisek Diakonie v Plzni a Rokycanech jsme se jako nově se ustavující poradní odbor sešli na první schůzce 26. listopadu 2007. Od té doby proběhlo celkem pět jednání.

Nejprve jsme museli vylaďovat představy o obsahu a smyslu křesťanské služby. Shodli jsme se na tom, že správnější je mluvit o sborové diakonii (křesťanská služba je pojem vžitý, ale matoucí). Uvědomili jsme si, že diakonie je neodmyslitelnou součástí života církve (jedním z jejích znaků) a není možné ji delegovat na instituční diakonii (vymezení se proti představě, že diakonie „s IČO“ koná „za církev“ službu navenek a křesťanská služba se stará o členy sboru). Za cíl činnosti jsme si vytkli podporu diakonických aktivit ve sborech a zlepšení vztahů mezi sbory a institučními středisky Diakonie.

Diskutovali jsme o prvním kroku zmapování potřeb a zdrojů v každém sboru a jeho okolí, potřebě koordinátora diakonie ve sboru, o možnostech využití pastoračních pracovníků (diakonické aktivity by neměly ležet na faráři) nebo možnostech užší spolupráce sborů a středisek Diakonie. Jako konkrétní podobu podpory sborů v této oblasti nabízíme možnost uspořádání výjezdního zasedání poradního odboru v konkrétním sboru a našimi zkušenostmi podpořit jeho hledání vlastní podoby diakonie.

Hlavní aktivitou, na niž jsme v letošním roce zaměřili naše síly, bylo uspořádání Dne diakonie s podtitulem Diakonie bez IČO. Zprávu o akci najdete v přiloženém článku Hledá se diakonický sbor!. Přestože tento počin teprve budeme vyhodnocovat, už nyní je zřejmé, že kruciální otázkou není, jaké aktivity je třeba dělat, ale spíš jak diakoničtí jsme jako sbor, jak diakoničtí jsme jako křesťané ve svém přirozeném okolí, jak a čím dovedeme „nakazit“ a proměnit společnost, nejen „hasit požáry“. Den diakonie přinesl také do budoucna důležité rozpoznání, že diakonické konání má neodmyslitelně ekumenický rozměr.